Pochopení aliasování ve vibrační analýze
Definice: Co je aliasování?
Aliasování je kritická chyba zpracování signálu, ke které může dojít během digitální analýzy vibračních dat. Dochází k ní, když je signál vzorkován s frekvencí, která je příliš nízká na to, aby přesně zachytila jeho složky s nejvyšší frekvencí. V důsledku toho tyto vysoké frekvence ve výsledném FFT spektru „skládají“ nebo „napodobují“ nižší frekvence, čímž vytvářejí falešné frekvenční špičky, které mohou vést k vážné chybné diagnóze stavu stroje.
Nyquistova věta a vzorkovací frekvence
Abychom pochopili aliasing, musíme nejprve pochopit Nyquistova věta (také známé jako Nyquistova-Shannonova věta o vzorkování). Tento základní princip digitálního zpracování signálu říká:
Pro přesnou reprezentaci analogového signálu v digitální podobě musí být vzorkovací frekvence (Fs) alespoň dvojnásobkem nejvyšší frekvenční složky (Fmax) přítomné v signálu.
Tato minimální vzorkovací frekvence (2 * Fmax) se nazývá Nyquistův kurzPři analýze vibrací je proto nejvyšší sledovaná frekvence, kterou lze přesně změřit, rovna polovině vzorkovací frekvence (Fmax = Fs / 2). Tato Fmax se často označuje jako Nyquistova frekvence.
Jak dochází k aliasingu?
Představte si vysokofrekvenční vibrační signál měřený digitálním analyzátorem. Analyzátor odebírá diskrétní vzorky (snímky) signálu s pevnou frekvencí (vzorkovací frekvencí).
- Pokud je vzorkovací frekvence dostatečně vysoká (výrazně nad Nyquistovou frekvencí), analyzátor zachytí dostatečný počet bodů pro přesnou rekonstrukci průběhu.
- Pokud je však vzorkovací frekvence příliš nízká, analyzátor „přehlédne“ to, co se děje mezi vzorky. Těch několik bodů, které zachytí, lze propojit a vytvořit tak zcela odlišnou sinusovou vlnu s nižší frekvencí. Tato nová, falešně nízká frekvence je „alias“.
Například pokud signál obsahuje složku s frekvencí 900 Hz, ale Fmax analyzátoru je nastaven na 500 Hz (což znamená vzorkovací frekvenci 1000 Hz), nelze složku s frekvencí 900 Hz správně změřit. Bude „aliasingována“ a objeví se jako vrchol na nižší frekvenci (konkrétně na Fs – 900 Hz = 1000 – 900 = 100 Hz), což může být zaměněno za vibrace způsobené 1X rychlostí chodu.
Zabránění aliasingu: Filtr proti aliasingu
Není možné předem znát veškerý vysokofrekvenční obsah (např. z ultrazvukového šumu, nárazů nebo rádiového rušení), který může být v signálu přítomen. Proto spoléhání se na pouhé nastavení dostatečně vysoké vzorkovací frekvence není praktickým řešením.
Řešení používané ve všech moderních digitálních analyzátorech vibrací je anti-aliasingový filtrJedná se o strmý dolní propust, který se umisťuje do signálové cesty *před* analogově-digitálním převodníkem (ADC). Funguje to takto:
- Uživatel si pro svou analýzu nastaví požadovanou maximální frekvenci (Fmax).
- Na základě této hodnoty Fmax analyzátor automaticky nastaví mezní frekvenci anti-aliasingového filtru mírně nad hodnotu Fmax.
- Analogový signál ze senzoru prochází tímto filtrem, který odstraňuje nebo silně zeslabuje všechny frekvence nad mezním bodem.
- Do ADC je pak odeslán pouze filtrovaný, „čistý“ signál k vzorkování.
Odstraněním vysokých frekvencí, které zvolená vzorkovací frekvence nedokáže zpracovat, anti-aliasingový filtr fyzicky znemožňuje vznik aliasingu. Je to jedna z nejdůležitějších součástí digitálního analyzátoru signálu, která zajišťuje, že výsledné FFT spektrum je věrnou a přesnou reprezentací vibrací stroje ve zvoleném frekvenčním rozsahu.