ISO 17359: Monitorování stavu a diagnostika strojů – Obecné pokyny

Shrnutí

Norma ISO 17359 slouží jako obecná norma pro celou oblast monitorování stavu strojů. Poskytuje strukturovaný rámec a strategický přehled pro nastavení a řízení programu monitorování stavu. Spíše než podrobný popis konkrétních měřicích technik nastiňuje základní kroky, aspekty a metodiky, které by měly být zavedeny pro úspěšný program, od počátečního plánování až po rutinní provoz a kontrolu. Je výchozím bodem, který odkazuje na další, specifičtější normy pro jednotlivé technologie (jako např. vibrace, analýza oleje nebo termografie).

Obsah (koncepční struktura)

Norma je strukturována jako plán pro implementaci strategie monitorování stavu, zaměřený na šestikrokový cyklický proces:

1. 1. Krok 1: Znalost a informace o strojích (audit):

   Tento základní krok je strategickým jádrem celého programu monitorování stavu. Vyžaduje důkladný audit, který identifikuje stroje, které jsou pro provoz nejdůležitější, a proto vyžadují monitorování. To zahrnuje analýzu rizik a kritičnosti. Jakmile jsou kritické stroje identifikovány, norma vyžaduje hloubkovou analýzu, která shromáždí všechny relevantní informace, včetně konstrukčních specifikací, provozních parametrů, historie údržby a především provedení podrobné analýzy. Analýza způsobů a následků selhání (FMEA)FMEA je systematický proces používaný k identifikaci všech potenciálních způsobů selhání stroje nebo jeho součástí. Pro každý režim selhání (např. „odlupování ložiska“, „nevyváženost hřídele“) je cílem pochopit jeho potenciální příčiny, příznaky nebo následky (např. „generuje vysokofrekvenční rázy“, „způsobuje vysoké vibrace 1X“) a následky selhání. Výstupem tohoto kroku je definitivní seznam režimů selhání pro každý kritický stroj, který přímo informuje o dalším kroku procesu.

2. 2. Krok 2: Vyberte strategii monitorování:

   Tento krok přímo navazuje na zjištění FMEA z kroku 1. Pro každý identifikovaný režim selhání musí být učiněno strategické rozhodnutí o nejúčinnější a nejúspornější monitorovací technologii pro detekci jeho vzniku. Norma zdůrazňuje, že neexistuje univerzální řešení. FMEA by například mohla ukázat, že primárním režimem selhání převodovky je opotřebení zubů. Strategií by zde bylo vybrat analýza oleje (konkrétně analýza částic opotřebení) jako primární monitorovací technika, protože dokáže detekovat úlomky opotřebení dlouho předtím, než dojde k významné změně vibrací. Pro jiný režim selhání, jako je hřídel nesouosost, strategie by spočívala ve výběru analýza vibrací, protože je to nejpřímější způsob, jak detekovat charakteristický 2X vibrační podpis. Tento krok zahrnuje pečlivé přezkoumání všech dostupných technologií CBM – včetně vibrací, termografie, akustiky a analýzy obvodů motoru – a jejich mapování na specifické příznaky selhání identifikované v FMEA, čímž je zajištěn cílený a efektivní monitorovací program.

3. 3. Krok 3: Stanovení monitorovacího programu:

   Toto je fáze taktického plánování, ve které se strategie na vysoké úrovni z kroku 2 převádí do podrobného, zdokumentovaného akčního plánu. Tento krok zahrnuje definování všech specifických parametrů potřebných pro opakovatelný a efektivní monitorovací program. Mezi klíčové činnosti v této fázi patří: definování přesných míst měření na každém stroji; specifikace přesných parametrů, které mají být měřeny (např. efektivní rychlost, maximální zrychlení, teplota, koncentrace částic opotřebení); stanovení frekvence sběru dat (např. měsíčně u nekritických strojů, průběžně u vysoce kritických aktiv); a nastavení počátečních limitů alarmů nebo výstrah. Norma poskytuje pokyny k nastavení těchto počátečních alarmů na základě obecných průmyslových norem (jako je ISO 10816), doporučení dodavatelů nebo procentuální změny od základní hodnoty odečtené, když je známo, že stroj je v dobrém stavu. Výsledkem tohoto kroku je kompletní, zdokumentovaný monitorovací plán pro každý stroj.

4. 4. Krok 4: Sběr dat:

   Tento krok se týká rutinního, fyzického provádění monitorovacího plánu vyvinutého v kroku 3. Jedná se o proces vyslání technika nebo automatizovaného systému ke stroji za účelem sběru specifikovaných dat v předepsané frekvenci. Norma klade velký důraz na důležitost dodržování standardizovaných postupů během tohoto kroku, aby byla zajištěna konzistence a opakovatelnost dat. To znamená dodržování přesných postupů měření pro zvolenou technologii, například dodržování ISO 13373-1 pro sběr dat o vibracích. Vyžaduje to zajištění toho, aby stroj pracoval za srovnatelných podmínek (zatížení, rychlost) pro každé měření a aby data byla správně uložena a označena všemi relevantními kontextovými informacemi (datum, čas, ID stroje, ID bodu měření) pro efektivní sledování trendů a analýzu v následujících krocích.

5. 5. Krok 5: Analýza dat a diagnostika:

   V tomto kroku se shromážděná data transformují na smysluplné informace. Proces začíná **analýzou dat**, která zahrnuje porovnání nově získaných dat s limity alarmů stanovenými v kroku 3. Pokud nejsou překročeny žádné limity, stav stroje je potvrzen jako normální. Pokud se spustí alarm, proces přejde k **diagnostice**. Jedná se o hloubkové vyšetřování prováděné vyškoleným analytikem za účelem určení hlavní příčiny problému. Zahrnuje podrobné prozkoumání dat, například analýzu specifických frekvencí a vzorců vibrací. spektrum nebo zkoumání velikosti a tvaru částic ve vzorku oleje. Norma doporučuje systematický přístup k diagnostice, korelující pozorované datové vzorce s potenciálními poruchovými režimy identifikovanými v analýze FMEA (krok 1), aby se dospělo ke specifické a spolehlivé diagnóze závady.

6. 6. Krok 6: Rozhodnutí a opatření týkající se údržby:

   Toto je poslední, rozhodující krok, ve kterém se výsledky programu monitorování stavu převádějí do hmatatelných opatření. Na základě spolehlivé diagnózy z kroku 5 tato fáze zahrnuje strategické rozhodnutí o údržbě. Norma uvádí, že toto rozhodnutí ne vždy spočívá v „okamžité opravě“. Místo toho se jedná o úsudek založený na riziku, který zohledňuje závažnost poruchy, provozní kritičnost stroje a dostupnost zdrojů. Možné akce se mohou pohybovat od prostého zvýšení frekvence monitorování až po plánování konkrétního nápravného opatření (např. postup seřízení, výměna ložiska) pro další plánovanou odstávku nebo v kritických případech doporučení okamžitého odstavení stroje, aby se zabránilo katastrofické poruše. Tímto krokem se uzavírá smyčka procesu CBM. Výsledky údržby a ověření, že porucha byla opravena, se poté zpětně zaznamenají do historie stroje (krok 1), čímž se vytvoří cyklus neustálého zlepšování a učení.

Klíčové koncepty

• Strategický rámec: Tato norma se nezabývá „co“ (např. „měřit efektivní rychlost“), ale „jak“ a „proč“ program nastavit. Poskytuje obchodní a technickou logiku pro monitorování stavu.
• Technologie agnostik: Norma ISO 17359 se neomezuje pouze na vibrace. Poskytuje rámec, který je stejně použitelný pro program založený na analýze oleje, infračervené termografii, akustické emisi nebo jakékoli jiné technologii monitorování stavu.
• Křivka PF: Filozofie normy je úzce spjata s konceptem křivky PF, která ilustruje, že potenciální poruchu (P) lze detekovat monitorováním stavu dlouho předtím, než dojde k funkční poruše (F), což umožňuje plánovanou a proaktivní údržbu.
• Integrace: Podporuje myšlenku integrovaného přístupu, kde lze data z více technologií kombinovat a poskytovat tak jistější a přesnější diagnózu stavu strojů.

← Zpět na hlavní index