Co je akcelerometr? Průvodce vibrační analýzou
Akcelerometr je převodník (nebo snímač), který převádí mechanický pohyb - konkrétně zrychlení způsobené vibracemi nebo otřesy - na proporcionální elektrický signál. Jedná se o zdaleka nejpoužívanější senzor v oblasti prediktivní údržby a monitorování stavu. Akcelerometr měří, jak rychle se mění rychlost bodu na stroji, a poskytuje tak prvotní data, která umožňují analytikovi diagnostikovat širokou škálu mechanických a elektrických závad - od vad ložisek až po nevyváženost a nesouosost.
V soupravách pro terénní vyvažování je akcelerometr pracovním koněm mezi snímači: vibrační snímač Vibromera je průmyslový akcelerometr dodávaný s přístroji Balanset.
1. Definice: Podstata měření vibrací
Zrychlení je přirozenou veličinou pro měření u rotujících strojů, protože dynamické síly, které stroj poškozují - odstředivá síla od těžkého místa, náraz od odlupování ložiskové dráhy - jsou úměrné zrychlení. Akcelerometr reaguje přímo na tyto síly, a proto je srdcem téměř každého moderního analyzátoru vibrací a sběrače dat.
Jednou z praktických předností akcelerometru je, že jeho signál zrychlení lze elektronicky integrovat jednou pro získání rychlosti (mm/s) a dvakrát pro získání výchylky (µm). Jediný dobře namontovaný senzor tak pokrývá všechny tři klasické vibrační jednotky a umožňuje analytikovi vybrat tu, která nejlépe odhalí danou poruchu.
2. Jak fungují akcelerometry? Piezoelektrický princip
Přestože existuje několik fyzikálních principů, drtivá většina akcelerometrů používaných v průmyslových strojích je založena na piezoelektrickém efektu. Sled dějů při fungování snímače je jednoduchý:
- Piezoelektrický krystal: Uvnitř snímače je malá seismická hmota připevněna k piezoelektrickému prvku - obvykle je to keramika, jako je PZT, nebo u prémiových senzorů přesně broušený křemenný krystal.
- Použití síly: Když stroj vibruje, pohybuje se s ním i kryt. Vnitřní hmota setrvačností klade tomuto pohybu odpor a působí na krystal silou, která se podle druhého Newtonova zákona rovná hmotnosti krát zrychlení.
- Generování signálu: Napjatý piezoelektrický krystal vytváří malý elektrický náboj přímo úměrný působící síle, a tedy i zrychlení.
- Výstup: Vnitřní elektronika tento náboj upravuje a předává jej po kabelu do sběrače dat nebo monitorovacího systému jako analogovou reprezentaci zrychlení v daném bodě.
Způsob zpracování tohoto náboje definuje dvě běžné rodiny. Snímač s nábojovým výstupem přenáší nezpracovaný náboj do externího nábojového zesilovače a snáší velmi vysoké teploty. V průmyslu je mnohem běžnější IEPE (nebo napěťový režim), který zabudovává zesilovač do snímače a vysílá nízkoimpedanční napětí, které se dobře šíří po běžném dvouvodičovém kabelu. Nejodolnější konstrukce používají smykovou konstrukci, která izoluje krystal od ohybu základny a tepelných přechodových jevů.
3. Typy akcelerometrů
Různé aplikace vyžadují různé senzory, z nichž každý má své silné stránky.
Akcelerometry pro všeobecné použití
Jedná se o pracovní koně průmyslového monitorování. Obvykle nabízejí citlivost 100 mV/g a frekvenční rozsah vhodný pro většinu běžných strojů, jako jsou čerpadla, motory a ventilátory - zhruba 2 Hz až 10 kHz.
MEMS akcelerometry
Akcelerometry MEMS (Micro-Electro-Mechanical Systems) jsou křemíkové, velmi malé, úsporné a cenově výhodné. Ačkoli byly MEMS historicky méně citlivé než piezoelektrické typy, moderní zařízení MEMS se rychle zdokonalují a jsou běžná v přenosné elektronice, automobilových systémech, uzlech bezdrátového monitorování a levnějších zařízeních pro monitorování stavu.
Piezorezistivní akcelerometry
Tyto snímače se používají pro nárazové zkoušky a nízkofrekvenční pohyby a reagují až na frekvenci 0 Hz (stejnosměrné zrychlení), což je užitečné pro měření ustáleného zrychlení v odstředivce nebo pomalého jízdního pohybu vozidla.
Vysokofrekvenční akcelerometry
Tyto snímače jsou navrženy tak, aby zachytily vysokofrekvenční události, jako je poškození ozubených kol a ložisek v počátečním stadiu, a používají menší seismickou hmotu a vyšší rezonanční frekvenci, což umožňuje přesné měření až do 20 kHz a více - rozsah, v němž žijí takové techniky, jako obálková analýza a metoda rázových pulzů.
4. Klíčové specifikace a výběr
Při výběru akcelerometru inženýři zvažují několik parametrů:
- Citlivost (mV/g): Vyšší citlivost poskytuje silnější výstup, který je lepší pro rozlišení vibrací nízké úrovně; 100 mV/g je běžný průmyslový standard.
- Frekvenční odezva: Pásmo, ve kterém snímač snímá přesně. Musí pokrývat očekávaný rozsah frekvencí poruch stroje, s pohodlnou rezervou pod vlastní (rezonanční) frekvencí snímače.
- Teplotní rozsah: Snímač musí odolávat teplotě povrchu, na kterém je namontován; teplotní čidlo je často umístěno společně pro kombinované monitorování.
- Způsob montáže: Způsob uchycení snímače — šroubový čep, lepidlo nebo magnet — má velký vliv na přesnost při vysokých frekvencích. Upevnění šroubovým čepem dle ISO 5348 poskytuje nejlepší vazbu a nejširší použitelné pásmo; magnet je vhodný pro práci na trase, ale snižuje horní frekvenční limit. Špatná montáž může zavést falešnou montážní rezonanci, která se maskuje jako závada stroje.
Zúžení šířky pásma způsobené daným způsobem upevnění můžete odhadnout pomocí Kalkulačky rezonance montáže akcelerometru předtím, než se rozhodnete pro montážní schéma.
5. Aplikace v monitorování stavu
Akcelerometry jsou základem téměř každého úkolu v oblasti analýzy vibrací, včetně:
- Programy prediktivní údržby: shromažďování běžných údajů na trase pro sledování změn stavu stroje a předvídání poruch.
- Diagnostika závad: přesné určení nevyváženosti, nesouososti, vůle a opotřebení ložisek z vibračního spektra.
- Přijímací zkoušky: ověřování, zda nové nebo opravené strojní zařízení splňuje specifikace vibrací, jako jsou např. ISO 20816 (moderní nástupce normy ISO 10816).
- Modální analýza: studium vlastních frekvencí a vlastních tvarů struktury.
Vyvážení v provozu je jedním z nejnáročnějších těchto úkolů, protože vyžaduje jak amplitudu, tak i fázi vibrací jednou za otáčku. Přenosný dvoukanálový přístroj, jako je např. Balanset-1A, vezme své dva akcelerometry, synchronizuje je s impulzem tachometru a měří amplitudu a fázi 1× přímo ve vlastních ložiskách stroje při provozních otáčkách — surový signál akcelerometru se tak mění na koeficienty vlivu a korekční závaží potřebné k vyvážení rotoru na místě.